Když se koukám do nebe
26. 9. 2007
Možná se mi to jenom zdálo, ale měla jsem pocit, že jsem na chvilku lítala pěkně vysoko a bylo mi strašně krásně....a když sjem si najednouuvědomila, že jsem na zemi v realitě, nějak jsem tomu nechtěla věřit.....všechno se mi zdálo v pohodě, byla jsem neskutečně šťastná a najednou....... čtu ve vzkazníku......"upřimnou soustrast, vždyť skoro patříš do rodiny..." nejdřív jsem si myslela, že si někdo dělá špatnou srandu, ale potom mi bylo všechno vyjasněno.......umřela babička mojeho miláčka....a jak já to teďka mám vstřebat???:... nechápu proč...ale to nechápel nikdo...ještě ten den byla ve sborečku, smála se a najednou....odpoledne volala domů, že ji je zle, aby za ní dojeli....a pak....." dneska odpoledne umřela babička" .......... absolutní šok a bezmoc.... srdíčko se zastavilo a najednou jsem se cítila tak moc zranitelná a bezmocná......a nic jsem nechápala....... v hlavě s emi všechno motalo a nedokázala jsme to rozmotata věnovat se daným věcem....
A tak si říkám, nikdy nevíš dne, ani hodiny.....proto žít každý den naplno tak, abych z toho měla radost ne jenom já, ale i mé okolí... to je hlavní.......smát se a být užitečným člověkem tam, kde je mě potřeba.....
A tak si říkám, nikdy nevíš dne, ani hodiny.....proto žít každý den naplno tak, abych z toho měla radost ne jenom já, ale i mé okolí... to je hlavní.......smát se a být užitečným člověkem tam, kde je mě potřeba.....