...jen se směj....
15. 1. 2007
.......Jen se směj......měj radost, vždyť máš Tátu.....
Jj, není tomu tak dávno, kdy jsem nejen já pocítila, že všechno tadyk je marnost a že nechápeme lidské jednání na tomto světě...že nechápeme lidi, za čím se pachtí a co je jejich cílem...jo, možná se to říká lehce, ale opravdu to byla celkem rána pod pás, ze které se vyhrabávalo celkem těžce......Bylo mi z toho smutno, připadala jsem si jako nic na tomto světě. ..jako zbytečná součást vesmíru, která nic neznamená..
Uvědomění si toho, že máme Tátu, který přes tohle všechno nás miluje mě ale posunulo jinam..... začla jsem se modlit.....ne sama, ale s mojím zlatíčkem...můžu říct, že to byly večery proplakané, srdíčko bylo pěkně bolavé a dušička se zmenčovala na absolutně miniaturní kus ničeho...bylo to období, kdy jsem chodila jako bez duše a kdy jsem byla pořád smutná.......ale díky modlitbě, díky Tatínka a díky Peti, kdy jsme se společně modlili.... a i když to bylo smutné, dodávali jsem si sílu... a povzbuzení.....uplynulo pár dnů a my jsme se mohli zase pěkně od srdíčka usmát.....a mohli jsme mít radost...
Víš.......Něco ti říká, nemáš na víc, prach obyčejný seš.......
Něco ti říká, stojíš za nic....... neobyčejnou lež........
ten kdo to říká, lhář je velký, nechce v tom zůstat sám,
....on jenom závidí. ten velký dar.....
Je to dal lásky...... dar odpuštění a dar věčného života, který máme ve svoje Tátovi...... v Pánu Ježíši..
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář